Z Californie utíkáme hlavně před teplem, teploty tu přes den šplhají k 45°C, a tak volíme vyšší polohy, anebo se nabízí pacifické pobřeží – tam je výrazně chladněji.
Přespáváme tedy ještě jednou po Mt. Shasta a potom už jedeme k oregonskému pobřeží. Jednu z našich nocí zpestřuje děvče s autem zapadlým v příkopu. Druhý den auto po pár hodinách dostáváme na silnici a pokračujeme. Oregonské pobřeží má rozhodně co nabídnout – majáky, solitérní skály v moři a i spoustu zvířat – pozorujeme lachtany, tuleně, pelikány, volavky a dokonce i velrybu se nám podařilo zahlédnout.
Na severu Oregonu pobřeží Pacifiku na chvilku opouštíme, přejíždíme hranice do Washingtonu a hodláme se zase na chvilku věnovat sopkám. Nejprve je to mountain St. Helens – sopka která vybuchla v roce 1980. Cesta k ní je ale zavřená, a tak se alespoň věnujeme návštěvnickému centru, kde je celá událost moc hezky rozebraná. Odtud už pokračujeme do národního parku Mount Rainier. Mám cukání vylézt nahoru (už jsem se o to jednou pokoušel – v roce 2008), ale jsem sám a riziko pádu do trhliny je veliké. I tak tu trávíme nádherné dva dny, chodíme po nižších kopcích a sledujeme horolezce pokoušející se o vrchol.
Z Rainieru směřujeme zpět k pobřeží a do dalšího národního parku – Olympic. Tento park má krásné hory, ale i deštné pralesy. Nejprve procházíme deštný prales táhnoucí se podél Hoh River a potom míříme na Hurricane Ridge, krásný hřeben plný rozkvetlých kytek. Je to zajímavý kontrast hor a moře, lesa a horských luk, sněhu a slunce.
30 minut na trajektu nám šetří přes 200 km, navíc se vyhýbáme městům jako Seattle a Tacoma. O to dříve jsme v národním parku North Cascades. Máme docela štěstí, trail který jsme vybrali je otevřený asi týden – cesta k němu byla do té doby nesjízdná. Na druhou stranu celý park ohrožují požáry, které v podstatě celý park po našem odjezdu uzavřely. Jeden den podnikáme krásný výstup přes Cascade Pass, druhý den potom kajakujeme na Diablo Lake.
Další zastávka je až v Montaně. Nejprve navštěvujeme hornické město Butte i s výborným muzeem dobývání hornin a poté pokračujeme do Paradise Valley, kde má ranč Evičky bývalý vedoucí – projíždíme se po jejich ranči na čtyřkolkách a navštěvujeme společně i místní horké prameny Chico. Další krásné divadlo v podobě východu slunce a brodících se bizonů nám nachystal opětovný brzký průjezd Yellowstone NP.
Do Wyomingu se vracíme ze dvou důvodů – prvním je Devils Tower, kterou chce vidět Evička, druhou jsou Green River Lakes – místo, které jsem kdysi našel na internetu, když jsem hledal, kde Green River pramení – ta samá Green River, kterou jsme cca o 1000 km dále po proudu splouvali začátkem dubna v jižním Utahu. Cesta k jezerům není snadná a asi je to i dobře. Je to jedno z nejhezčích míst, které jsem kdy viděl, nejsou tu davy lidí a dívat se je opravu na co.
Užili jsme si to tady jak na kajaku, tak při výšlapech okolo. Nadšení nám nezkazili ani komáři, kterých tu bylo zbytečně moc 🙂 Pak už ale znovu do auta a hurá k Devils Tower. Pro mě je to „stará známá“, v roce 2008 jsme tady byli lézt. Dokonce jsem tehdy o tom napsal i článek na HoryInfo. Tentokrát se ovšem spokojíme s výletem okolo. Naši cestu a horolezce v ní jsem ovšem dalekohledem pečlivě sledoval 😉
Více fotek najdete TADY